Stavebně historický průzkum fary Krásná.

Stavebně historický průzkum

fara Krásná, čp. 19

Zkrácená verze

Bc. Šimon Kříž, Ing. arch. Tomáš Efler, Mgr. Jan Sedlák

Studio vernakulární architektury FA ČVUT, Praha,

Mgr. Eliška Nová,

Kittelovo muzeum v Krásné, Pěnčín

Anotace

V přízemí zděná, v patře roubená budova fary, kterou nalezneme jižně od kostela sv. Josefa v Krásné, ve středu původní lánové obce Krásná, příčně k hlavní komunikaci. Budova se nachází na vyrovnané terase ve svahu skloněného k východu. Doba výstavby byla kladena do 60. let 18. století. Stavebními úpravami prošla ve 2. polovině 19. století. Objekt je dobře dochovaným dokladem barokního stavitelství. Stavba stojící na obdélném půdoryse, sokl místy až metr vysoký vyzděný z kamenných kvádrů. Střecha je falešná valbová mansarda kryjící roubené patro, střešní krytinou šindel, později břidlice a vláknocementové šablony, komíny zděné, profilované. Při faře přistavěny přízemní hospodářské přístavky chléva, komory a kolny.

Rozbor objektu Podrobná charakteristika a popis objektu na základě průzkumu provedeného v terénu.

Fara jako součást podhorského barokního areálu stojí přímo naproti kostelu sv. Josefa s Morovým sloupem Svaté Trojice v horní části původní lánové vsi, na pozemku jižně od hlavní komunikace, na dohled od domu donátora a stavebníka celého areálu Josefa Kittela (dnes Kittelovo muzeum). Fara vznikla údajně v místech předpokládané starší stavby usedlosti původní lánové vsi. Dlouho se předpokládalo, že jako sídlo prvního zdejšího faráře a syna pověstného doktora, Filipa Jakuba Kittela, přičemž bylo předpokládánože objekt fary též sloužil doktoru Kittlovi jako výminek v jeho posledních letech života. Tento fakt se v průběhu zpracování SHP ukázal jako překonaný.

Fara bývala od 18. století až do 20. století součástí areálu skládajícího se z kostela sv. Josefa, nad ním západně stojící kaplanky, školy nacházející se východně od kostela a několika dalších budov, tvořící jádro obce. Severovýchodně od fary se nachází výrazný areál Kittelova domu.

Stavba má zděné přízemí, patro je roubené. Přístavky chlévů a dalších hospodářských objektů jsou přízemní, kamenné. Pod farou v kamenném sklepení je do skály vytesaná studánka s průzračnou vodou, dvojčátko studánky sv. Josefa vedle kostela.

Všechny objekty jsou samostatné kulturní památky. Fara je stále ve velmi autentickém téměř intaktním stavu, částečně narušeném pouze opravami ve 20. stol. i v nedávné době, přesto stále obsahuje velké množství originálních historických stavebních prvků. Od přelomu tisíciletí se objevují četné snahy o obnovu místních památek a poutní tradice. Postupně tak je po etapách opravován kostel a dokončena dlouholetá oprava a otevření Kittelova domu.

Popis typologie objektu fary v širších souvislostech:

Fara v Schumburgu je v přízemí zděná, v patře roubená. Roubená patrová konstrukce spojuje stavbu s tradicí pojizerské historické architektury. Porovnáním s dochovanými farami v regionu lze zjistit, že jsou z podstatné části celozděné.

Výjimkou je celodřevěná roubená patrová fara v Bořejově (1725, okr. Česká Lípa), s patrem vynášeným podstávkou, s pavlačí, s bohatým hospodářským zázemím. Roubení je zčásti kryté svislým bedněním, střecha je valbová. Fara v Rynolticích (1775, okr. Liberec) je v přízemí částečně zděná, patro je vynášené podstávkou jen zčásti, mansardová střecha je krytá břidlicí. Okna a dveře ve zděné části mají kamenné ostění. Okna v patře jsou opatřena zdobenými dřevěnými šambránami.

Fary v Polevsku a Velenicích (1789, 1760, okr. Česká Lípa) jsou v průčelí symetrické, se zděným přízemím a roubeným patrem. To je částečně pobité břidlicovými šablonami s ozdobným vzorem. Okna i dveře mají kamenné ostění s ušima a kované mříže. Mansardová střecha s břidlicovou krytinou má 2 symetrické komíny.

Fara v Schumburgu je svým vnějším vzhledem podobná farám v Polevsku a Velenicích. Výše uvedené fary reprezentují regionální stavební vývoj významnějších reprezentativních domů na vesnici a malém městě od celoroubených po celozděné.

"Pokud chceme charakterizovat obvyklou farní budovu v 18. století, lze konstatovat, že se jednalo o solitérní patrovou stavbu s výraznou zvalbenou, popřípadě mansardovoustřechou s typickou dvojicí komínů. Půdorysně to byla obdélná stavba, v průčelí zpravidla pětiosá a na bocích tříosá, často se středním rizalitem. Členění fasád se omezuje zpravidla na šambrány oken, častější jsou liseny, vzácně se objevují suprafenestry nebo zdvojené parapety." uvádí v závěru studie věnující se typologii farních budov z 2. pol. 18. stol. Pavel Vlček. (VLČEK, Pavel. Vrcholně barokní fara v Žebnici a typologie farních budov z druhé poloviny 18. století. Památky západních Čech III, NPÚ, OÚP v Plzni, 2013, s. 33 – 46)

Půdorys hlavní patrové hmoty farní budovy je obdélný o rozměrech 13,7 x 17,2 metrů. Vstupní severní symetrické průčelí má 5 okenních os, stejně jako průčelí jižní. Ve východní fasádě jsou 4 okenní osy. Kromě severní fasády již není rozvrh ostatních fasád symetrický. Na JZ rohu navazuje přízemní přístavek o rozměrech 5,3 x 9,4 metrů který byl součástí domu již v době jeho vzniku, v 2. pol. 18. stol.

Další pozdější přízemní přístavek v SZ části domu uzavírající stávající obdélný půdorys byl přistavěn až v 2. pol. 19. stol. (není zakreslen na indikační skice). Dvě historická okna na západní fasádě jsou dnes kryta tímto přístavkem. Jedno bylo zazděno (zachovaná okenní nika), do druhého byl dodatečně vložen dveřní otvor ústící do nového přístavku. Dveřní otvor má nízkou světlou výšku a druhotné kamenné ostění má špatnou kvalitu. Z původního staršího přístavku ústí do novějšího původně venkovní okénko s mříží. Uvnitř nového přístavku je také patrný původně vnější sokl a zbytky kdysi vnější omítky.

Jak již bylo uvedeno, fara neměla žádné zemědělské hospodářské zázemí zajišťující příjmy pro farnost. Převážně dřevěný objekt rozměrů cca 7,0 x 7,7m zakreslený na indikační skice sloužil patrně jako stodůlka, dřevník, příp. k chovu domácích zvířat pro bezprostřední potřebu fary. Zbytky jeho jižní kamenné stěny dosud stojí. Další zbytky kamenných zdí jsou součástí úpravy svažitého terénu (opěrné zídky). Jižně od fary se nacházela hospodářská zahrada přístupná vyrovnávacím schodištěm.

Vstup do domu je na severní (hlavní) a jižní straně v ose domu. Další (zásobovací) vstup do přístavku na jižní straně domu je krytý dřevěnou zástěnou (viz indikační skica). Dodatečný vstup do mladšího přístavku v SZ části domu tvoří vrata.

Na zděné přízemí navazuje roubené patro vložené do falešné mansardové střechy. Šikmý střešní plášť začíná nad výraznou kordonovou fabionovou římsou nad přízemím a obklopuje roubené stěny patra, na které navazuje nad zdobenou trámovou římsou (charakteristickou pro mansardovou střechu) valbová střecha s námětky, se symetrickou dvojicí komínů. Přízemní prostory severozápadního přístavku jsou kryty pultovou zvalbenou střechou. Původní střešní krytinu tvořil šindel, ten byl zaměněn za břidlici údajně v r. 1888. Následně byla střecha kryta eternitem, včetně obkladu roubených stěn v patře, dnes tvoří střešní krytinu znovu břidlicové šablony, přízemní část přístavků má plechovou střechu.

Dům je přístupný ze severu kamenným schodiště s kovaným zábradlím. Vstupní dveře mají bohatě profilované pískovcové ostění, s uchy, zvonečky a zvýšenou horní částí, s kartuší a popisným číslem 19. Ve spodní části portál navazuje na kamenný sokl, nahoře má nadsvětlík se spínanou mříží, kotvenou do ostění. Podobné mírně zjednodušené ostění je i na vstupu z jižní strany. Dům má sokl tvořený z masivních kamenných desek. Jeho spodní (vyrovnávací) část ve svažitém terénu je omítnuta.

Kamenným ostěním stejného typu jsou opatřeny i všechna stávající okna v přízemí (profilace s uchy, zvonečky a zvýšením horní částí). Okna byla zabezpečena stejným typem mříží jako u nadsvětlíku vstupních dveří. Zajímavé je, že stejná kamenná ostění mají i malá okna do sklepních prostor. Velmi podobný typ ostění se dochoval na nedalekém stávajícím objektu č.p. 11, tzv. "stará fabrika", který také patřil v 2.pol. 18. stol. rodině Kittelů.

Tradiční podhorský dům je přízemní, převážně roubený, obdélníkového půdorysu, s dispozicí trojdílného typu. Jako centrální prostor zde funguje síň a navazuje kuchyň s dýmníkem (černá kuchyně). Na jedné straně je umístěna světnice, resp. světnice a světnička, na druhé straně chlév, stáj, resp. spižní komora. Na venkovských lokalitách se objevují patrové domy bohatších hospodářů nebo s jiným typem využití (hostinec, rychta, mlýn), které se inspirují patrovými stavbami v malých městech. V podhůří Jizerských hor byly takovým typem tzv. panské domy sklářů. V patře se nacházela horní síň, komory, které mohly sloužit jako další světnice a další komory, které sloužily skladovacím a hospodářským účelům. V případě fary má síň podobu chodby jako hlavního komunikačního prostoru, který funkčně dělí přízemí. V patře horní síň umožňuje přístup do světnic - pokojů.

Specifickým typem venkovského domu je i fara. "Také ve vnitřní dispozici se většina barokních far navzájem podobá, i když je použito různého traktování. V přízemí se tak objevuje předsíň, čeledník, pokoj kuchařky, černá kuchyně a na ní navazující spižírna. V patře je to byt faráře o jednom velkém pokoji (salonu) a malém pokoji, který sloužil jako ložnice. Dále v patře byl pokoj kaplana a také hostinská místnost. Záchod byl zpravidla umístěn na schodišti nebo ke schodišti přiléhal. ... Stejné schéma platí prakticky pro všechny fary nezávisle na typu patronátu; je zcela lhostejné zda patronátním pánem byla církevní či světská vrchnost, panovník, šlechtic nebo město. Rozhodující roli nehrál ani region. Jako takřka vždy byly hlavním ukazatelem peníze, které hodlal patron na stavbu vydat."3 končí svoji již výše věnující se typologii farních budov z 2. pol. 18. stol. profesor Pavel Vlček.

Popis interiérů

Přízemí:

Osová chodba dělí přízemí domu na dvě poloviny. Ve východní části části domu byly patrně prostory sloužící farnímu úřadu a dennímu provozu (knihovna, archív), západní část domu tvořilo zázemí fary. Dvě místnosti fary ve východní části a pokoj kuchařky v části západní jsou plochostropé, chodby, prostory černé kuchyně, spižírny a skladů jsou klenuté.

Východní část přízemí obsahuje dvě místnosti, v severovýchodním koutu dispozice se nachází velká světnice (kdysi farní úřad) s patrnými stopami po dodatečně vestavěné, dnes odstraněné příčce. Podlaha dřevěná prkenná, s mírným výškovým odstupem v oblastech dodatečné, dnes odstraněné příčky. V jihovýchodním koutě dispozice vedle světnice se nachází menší místnost (kdysi archiv a knihovna), od 19. století do současnosti sloužící jako novější kuchyně. Podlaha betonová, novodobá. Obě místnosti jsou plochostropé, s jednoduše lineárně profilovaným orámováním omítaného podhledu s fabiony.

Středem objektu, téměř symetricky prochází od severu k jihu chodba zaklenutá stlačenou valenou klenbou s řadou dvojic vysokých klenebních výsečí s opěrkami do patek s nepravidelným umístěním. Podlaha betonová novodobá, místy je patrná skrytá rozměrná kamenná dlažba z kamenných desek.Chodba se otevírá do ostatních prostor dveřními otvory s jednoduše lineárně profilovanými kamennými portály s barokními dveřními křídly a je otevřena též do zalomeného schodiště vedoucího do prvního patra, pod nímž jsou situovány schody do sklepa. Barokně profilované jsou i obojí vstupní dveře, které jsou zabezpečeny vnitřní archaickou výsuvnou závorou.

V západní části domu bylo zázemí fary, tedy černá kuchyně, pokoj kuchařky a příslušenství. Pokoj kuchařky s okny vedle hlavního vstupu od severu byl opatřen rovným podhledem (podlaha v současnosti betonová, novodobá) a byl propojen samostatným vstupem se sousední prostorou členité střední místnosti. Tato místnost bývalé černé kuchyně, přístupná také západně ze střední chodby, je zaklenuta dvěma valenými klenbami oddělenými klenebným pasem, klenby s klenebnými výsečemi jsou částečně opřeny do přízedních pilířů.

Dveře z kuchyně ústí západně do spižírny (skladu) ve valeně klenutém západním přístavku a jižní velké vnitřní okno do jižní postranní chodby. Vedle kuchyně je situována malá místnost přístupná přímo z chodby původními barokními dveřmi s kamenným ostěním (původně archiv, poté sklad). V archivní rešerši je zmiňován skrytý prostor úložiště mezi stěnami kuchyně, to by bylo třeba ověřit v rámci stavebně-geologického průzkumu - sondy, stejně jako patrně mladší současný vstup do černé kuchyně z nástupního prostoru schodiště do sklepa. V této malé místnosti je osazeno jednoduché čtyřkřídlé okno s typickou barokní profilací rámu (obloun), se zdobenými úhlovými rohovníky a závěsy s opěradlem a kovanými obrtlíky. Místo skla jsou použity diagonálně kladené lišty trojúhelníkového profilu (vnitřní okno).

Navazující úzká postranní chodba (s dochovanou kamennou deskovou dlažbou) podél černé kuchyně vede do hlavního klenutého chléva (skladu, komory), který je přístupný i zvenku. Chodba umožnuje vstup do přístavku se suchým záchodem vystupujícím z hmoty domu a k vstupu do prostoru jihozápadního přístavku zaklenutého valenou klenbou s trojbokými klenebními výsečemi, který sloužil jako sklad či chlév.

O funkci přístavku v severozápadní části domu můžeme spekulovat. Vzhledem k dvoukřídlým vratům mohl sloužit jako stáj nebo kolna. V archivní rešerši je v tomto místě popisován dřevník, který byl opakovaně opravován. Mohlo zde být situována také márnice, v květnu 1888 je zmiňován v pohřební místnosti na faře požár. Místnost má dnes novodobý dřevěný deskový strop. Ve 20. stol. byla provozována v objektu také drobná sklářská výroba, kterou byl tento prostor údajně také pozměněn.

Z chodby vede zakřivené schodiště do patra a pod ním schodiště do sklepních prostor, vesměs půdorysně v souladu s patrem nad nimi, ne však pod celým půdorysem domu.Všechny obdélné sklepy s kamennými stěnami jsou zaklenuty valenými kamennými klenbami. V severozápadní části sklepení se nachází sklepní prostor s do skály vytesanou zaklenutou studánkou přístupnou několika stupni, s pramen vody, který byl patrně mohl být využíván také k léčebným účelům. Svědčí o tom stejné stavební řešení jako v případě studánky sv. Josefa u kostela, s "bazénem" vylámaným ve skále, se schodištěm na jeho dno. Ve sklepních prostorách se navíc nachází kamenné bloky charakteru "lavice".

První patro:

První patro je tvořené dřevěnými roubenými stěnami, půdorysně usazenými k vnitřnímu líci stěn zděného přízemí.Uprostřed dispozice domu je situována dvojice mohutných zděných obdélných komínů a mezi nimi vystupuje schodiště z přízemí, které ústí do větší haly, „horní síně“, rozdělené dvěma lehkými příčkami. Půdorys několika větších a menších pokojů dělených roubenými stěnami jen částečně navazuje na půdorys přízemí. Tři vnější roubené stěny prvního patra jsou opatřeny falešnou mansardovou střechou s přesahem nad širší obvodové zdivo přízemí, na západní roubenou stěnu s trojicí zaslepených dveřních otvorů navazuje novodobý dřevěný krov střechy nad hospodářskými přístavky.

Schodiště z přízemí do patra ústí do prostorné "horní síně", která byla až následně rozdělena dřevěnými příčkami. Z ní vedou samostatné vchody do bytu faráře, hostinského pokoje, pokoje kaplana a západní chodba k záchodu v patře. Čtyři pokoje ve východní a jižní části jsou propojeny, a to tři z nich enfiládou. Jeden pokoj kaplana v západní části je zcela samostatný. Funkční rozdělení na byt faráře, hostinský pokoj a pokoj kaplana není zcela zřejmé a mohlo se v čase proměňovat dle potřeby. O potřebě dalších prostor (archív, knihovna, pracovna) svědčí dodatečné rozdělení "horní síně" tenkými prkennými příčkami. K tomu došlo pravděpodobně v 2. pol. pol. 19.stol., o čemž svědčí použité dvoukřídlé pozdně barokní, resp. klasicistní dveře.

Stav interiéru v patře je mimořádně autentický. Téměř všechny místnosti prvního patra kromě západní části haly a chodby vedoucí k suchému záchodu jsou opatřeny hliněnou omítkou s vápennými nátěry, kde restaurátorské sondy prokázaly malířskou výzdobu. Dřevěné trámové stropy jsou tvořeny plochými dřevěnými podhledy opatřenými také hliněnou omítkou s vápennými nátěry, na fabiony navazuje rám v podobě jednoduše profilovaného štukového zrcadla.V západní části "horní síně" přiléhající se vstupem na půdu jsou viditelné roubené stěny neomítnuté se světlou hliněnou vymazávkou trámů. Všechny místnosti mají původní fošnové podlahy se specifickou červenou barvou.

Cenný je kompletní soubor všech dvoukřídlých pozdně barokních profilovaných dveří.Mají kované esovité závěsy s opěrou. Profilované jsou i původní zárubně. Část dveří má krabicové (místy oboustranné, dvoudílné) zámky.V bytě faráře byly později instalovány dvoje vysoká klasicistní kachlová kamna. Schodiště je zakončené barokně profilovaným balustrovým dřevěným zábradlím.

Půda a krovy:

Dřevěný krov valbové střechy je podepřen po obvodu jednopatrovou stojatou stolicí, krokve začepovány do vazných trámů, konce krokví opatřeny námětky. Krytinou jsou novodobé břidlicové kameny vláknocementové šablony na prkenném bednění (nahradily předchozí dřevěné šindele, břidlici a eternit). Prkenná podlaha půdy spočívá na vazných trámech krovu, podhled 1. patra je podvěšen na samostatných stropních trámech. Půda je přístupná přímými dřevěnými schodnicovými schody v severozápadní části prvního patra.

Popis exteriérů:

Jižní průčelí:

Pětiosé, obrácené ke komunikaci, ve střední ose v přízemí vchod v pravoúhlém kamenném portálku s ležatým nadsvětlíkem. Dveře dvoukřídlé, výplňové, zdobené, s historickým kováním. Okna podobná v přízemí i v patře. V přízemíjsouokna dvoukřídlá s poutcem, nahoře s menšími dvěma jednotabulkovými křídly, dole s dvěma dvoutabulkovými křídly. Okna v přízemí osazenado kamenného ostění z vnitřní strany. V patře jsou dvoukřídlá okna dělená celkem do šesti tabulek, zapuštěna do roubené stěny. Okenní i dveřní otvory v přízemí jsou opatřeny kamenným ostěním s uchy a zvonečky. Vlastní fasáda je omítaná a hladká, členěna pouze nezdobenou, lineárně profilovanou římsou a odsazeným kamenným soklem. Jižní průčelí je pětiosé, v prostřední ose členěno dveřmi, s dvěmi páry oken po stranách. V patře falešná mansarda kryje roubení, členěno do pěti pravidelných os. V západní části přístavek chlévové části, při pohledu od jihu členěno do jediné osy s krytým zádveřím otevřeným k východu. V patře vystupuje roubený suchý záchod (prevét).

Západní průčelí :

Celé průčelív přízemí je tvořeno přístavbou chléva, komory a uzavřené prostory, dříve patrně kolny či márnice, dnes garáže. Stěna je neomítaná, kamenná z lámaného kamene, proražena jediným okenním otvorem vedoucím do komory ve střední části. V severní části, kde dříve byla kolna, je patrné vertikální členění kamenných zdí – patrně dříve nebylo zdivo kompaktní, ale tato část byla na pilířích. Téměř celé průčelí patra kryje plechová pultová střecha přístavku s dřevěným krovem opřeným o roubenou část domu téměř pod římsou.

Severní průčelí:

Pětiosé, osově symetrické, obrácené ke komunikaci, ve střední ose v přízemí hlavní vchod v pravoúhlém kamenném portálku s ležatým nadsvětlíkem s jednoduchou lineární profilací a zvýrazněním ve střední části. Průčelí je členěno do pěti os hlavní budovy, západně se nachází jednoosá přístavba dříve hospodářských budov (kolna na kamenných pilířích, dnes garáž). Dveře hlavního vstupu dvoukřídlé, výplňové, zdobené, s původním kováním. Okna podobnáv přízemí i v patře. V přízemíjsouokna dvoukřídlá s poutcem, nahoře s menšími dvěma jednotabulkovými křídly, dole s dvěma dvoutabulkovými křídly. V přízemí jsou osazenydo kamenného ostění z vnitřní strany. V patře jsou dvoukřídlá okna dělená celkem do šesti tabulek, zapuštěna do roubené stěny. Okenní i dveřní otvory v přízemí jsou opatřeny kamenným ostěním s uchy a zvonečky.

Vlastní fasáda je omítaná a hladká členěna pouze nezdobenou, jednoduše profilovanou římsoua kamenným, lehce odsazeným soklem. Severní průčelí je pětiosé, v prostřední ose členěno dveřmi, spáry oken po stranách. V patře falešná mansarda kryje roubení, členěno do pěti pravidelných os. V západní části přístavek chlévové části, při pohledu od jihu členěno do jediné osy s krytým zádveřím otevřeným k východu.

Východní průčelí:

Má horizontální členění obdobné jako jižní a severní průčelí. Vertikálně je děleno do čtyřech nepravidelných os. Tvar oken je obdobný viz předchozí fasády.

Stavební vývoj:

Celý objekt fary vznikl jako novostavba částečně na starších základech předchozího objektu v 90. letech 18. století.Fara stojí napříč původnímu „lánovému“ uspořádání pozemku na rozměrné vyrovnané kamenné terase. Je proto nepravděpodobný, avšak ne vyloučený, starší původ domu, stopy po původní stavbě z doby založení vsi nejsou patrné.Dle podrobně dochovaných soupisů a stavebních účtů a popisu postupu výstavby z 90. let. 18. století a dochovaného stavebního plánu půdorysu přízemí včetně čelního pohledu na fasádu a v souladu s datací roubené části pomocí dendrochronologie (s datací použitých trámů 1791-92) lze konstatovat, že stávající objekt fary je kompletní novostavbou, která však pravděpodobně využila částečně starší klenuté sklepní prostory předchozí zaniklé školní budovy.V archivní rešerši je popisováno, že současné farní budově předcházel starší dřevěný objekt školy, která však byla pro špatný stav rozebrána a uvolnila místo novostavbě fary, přičemž nová škola byla umístěna do již neexistující chalupy pod kostelem. To, že literatura zmiňuje, že doktor Kittel dožil a zemřel v objektu fary v roce 1783, tedy před výstavbou současné fary, je vysvětlováno tím, že předchozí provizorní dům faráře s Kittlovým vejminkem byl situován v místě pozdějšího dnes také zaniklého hostince západně nad současnou farní budovou. Na pravidelné zděné přízemí v souladu s dochovaným stavebním plánem navazuje roubené patro, které svým půdorysem ustupuje od linie obvodového zdiva směrem k vnitřnímu líci zdiva přízemí. Klenuté schodiště do patra nenavazuje na rytmus klenebních výsečí v přízemí, bylo pravděpodobně takto přizpůsobeno umístěním nad schodištěm do starších sklepů. Není vyloučené, že se v těchto místech dochovaly části zděných konstrukcí bývalé školy, které byly zaintegrovány do novostavby fary.

Roubené patro bylo dle archivní rešerše již od počátku zevnitř opatřeno omítkami, v téměř všech pokojích bylo restaurátorským průzkumem zjištěno pod stávajícím bílým nátěrem několik vrstev historických barevných výmaleb na hliněných omítkách, včetně lokálních fragmentů figurární výzdoby ve středním jižním pokoji. V severozápadní části roubeného patra s vnitřními omítkami jsou dodnes částečně roubené stěny viditelné bez hliněné omítky a bez omazávky stropního omítaného pohledu.Tato část horní síně však prošla již během 19. století a 20. století změnami včetně pozice a podoby schodů na půdu.

V chodbě vedoucí k suchému záchodu je v severní roubené stěně zaslepena trojice sdružených nízkých dveřních otvorů s tesařskými zárubněmi. Tyto otvory hypoteticky kdysi ústit na nějakou venkovní pavlač či do staršího krovu nad přístavkem komory, archivní rešerše zde zmiňuje komory na půdě dřevníku, dnes je tato severní roubená stěnas trojicí dveřních otvorů zakryta novodobým valbovým pultovým zastřešením západního přístavku kolny, komory a chléva, přičemž možná starší podoba západní fasády a zastřešení přístavků není dosud jasná. Ostatní tři vnější roubené stěny prvního patra jsou opatřeny falešnou mansardovou střechou s přesahem nad obvodové zdivo přízemí.

Během 19. století nepochybně došlo k proměně prostoru bývalé klenuté černé kuchyně, a to změnou dymníku na tahový komín jeho podezděním v přízemíProsvětlení místnosti okenním otvorem z jižní chodby je zmiňována v archivní rešerši v popisu fary již na zač. 19. století, je však možné, že okno bylo později zvětšeno do současné podoby.

Celý objekt prošel jen velmi omezenými stavebními zásahy. Dokumentované opravy v letech 1864, 1877, po r. 1888 a 1905 se týkaly především vnějšího pláště (omítky, střešní krytina). Zásahy do vnitřní dispozice se týkaly již zmíněné přístavby v severozápadní části, změny dveřních otvorů v přízemí a dodatečných příček v "horní síní" v patře. V rámci zlepšení tepelné pohody a provozního řešení byly doplněny pravděpodobně na přelomu 19. a20. stol. prosklené stěny s dvoukřídlovými dveřmi v chodbě v přízemí a v "horní síni". Vyměněny byly některé dveře v přízemí.

V interiérech přízemí došlo v 2. pol. 20. stol. též k dílčím nevhodným úpravám povrchových úprav, především vybetonování některých podlah a dalším menším utilitárním zásahům stěn a technického vybavení. Celý krov prošel nedávnou náročnou opravou, výměnou a protézami řady dřevěných prvků, byla realizována kompletní nová břidlicovástřešní krytina včetně krytiny postranních falešných mansardových střech kolem roubených stěn prvního patra.Byla též vyměněna většina vnějších okenních výplní za historizující výplně, bohužel jen volně inspirované předchozími okenními výplněmi z 18. a 19. století (ve skladu v jihozápadní přízemní části domu je uložena řada starších oken, včetně pozdně barokních s kovanými závěsy a obrtlíky).

Přesto si objekt fary uchoval velkou míru autenticity historických konstrukcí a prvků z doby výstavby na sklonku 18. století a dílčích úprav ze století devatenáctého.

Závěrečné hodnocení: