Huť

50.6942528N, 15.2364783E

Huť je poklidné místo stranou veškerého shonu, jakoby stvořené pro poklidnou Slow turistiku. Na Černostudniční hřeben je to coby kamenem dohodil, nedaleko je Krásná se svými památkami i Pěnčínská kozí farma. Ve vesnici je malý místní obchod, hospůdka, dá se zde i vykoupat v malém přírodním koupališti či se potěšit procházkou po vsi s řadou zachovalých místních roubenek, či mačkáren skla - driket. Místní se také snaží o opravu kaple sv. Vojtěcha ležící uprostřed vsi. Vesnice žije čilým spolkovým životem, Často se tu něco děje. V létě např. Veterán Show , ale nabídka příjemných akcí je vlastně po celý rok.

První zmínka o lokalitě pochází z let 1350. Osídlenci ji nazvali „Stanovsko“, zřejmě z pojmu „samostatná vesnice“. Po nájezdu husitů v roce 1469 byla ves zcela zničena a místo je v Majetkovém soupisu maloskalském z 5. 3. 1538 uváděno jako pustina. Slávu, prosperitu ale hlavně obživu přineslo tomuto koutu světa až sklářství. První hutě vznikaly v podhůří a s úbytkem dřeva se postupně stěhovaly hlouběji do hor.Zápis v rodinné kronice Schürrerů k roku 1558 nám sděluje, že „byla panem Hansem Schürrerm z Waldheimu vybudovaná skelná huť v Laba“(také Laaba, Labau nebo Syřišťově).Vybral si tuto oblast proto, že skály okolo Žernovníka byly bohaté na pecky s čistým křemenem, ideální surovinou pro náročnou produkci Schürerových skláren.

O tři roky později, v roce 1561 potvrdil Jindřich Smiřický huťmistru Johannovi založení hutního statku. Ten tvořily čtyři výměry usedlostí a mlýn s pozemky na lokalitách, které se jmenovaly Syřišťov a Stanovsko. Název pravděpodobně pochází z termínu „syřiti“ německy „laben“. V souvislosti s novou sklárnou se později místu říkalo Hüttendorf, z toho dnešní Huť. Skelná huť stála v místě dnešní návsi pod domem č. 10. V místě dnešního hostince stával panský dům huťmistra a další hospodářské budovy včetně stájí. Při pozdějším budování silnice z Jablonce nad Nisou k Zásadě byly pozůstatky těchto budov zničeny. V blízkosti hutního dvora také stála první dřevěná kaple, o kterou se zasloužil huťmistr Georg Wander. Ta po padesáti letech značně zchátrala a tak maloskalská vrchnost nechala postavit novou kapli na dnešním místě.